Něco k počtení-Pravidla blogu

Nezařaditelné

Hořké zklamání

16. května 2010 v 13:59 | Ona... Ta co tu vždy píše. GM
Povídka, inspirovaná ničím a zároveň životem samotným. Mimochodem, ten nový design jsem nedělala já - přísahám, dělala ho Kuželka. Soukromě považuji za lepší ten minulý, tudíž mám jistou potřebu udělat/sehnat nový...
"Deny, půjdeš na ten koncert?" četla Denisa z papírku, který jí poslala její nejlepší kamarádka Jana. Kdyby mohla, tak slovo nejlepší patnáctkrát podtrhne - plno lidí jí zklamalo, zvlášť když o Janě říkalo, že je blbá, ale ona se nedala (což by taky podtrhla) stáhnout a Janě věřila. Ta jí podporovala. Proto na papírek rychle načmárala "Hm... Uvidím, ale vypadá to, že jo". Sama se dost divila, že to nepřečte. Ale v duchu jí to bylo předem jasné - chce tam, jen neví, zda to všechno klapne. Ale proč by nemělo? Půjde jen s Janou, naprosto bezpečně... Jenže nemohla si být jista tím, že nepojedou za babičkou nebo třeba za nějakým jiným příbuzným. Ale věřila si, protože přece je nějak překecá. Jenže trošku jí zarazilo, co jí Jana napsala:"Tak to se rychle rozhodni, protože věčně čekat nejde. Chápej, že já tam chci bez ohledu na to, s kým. Ikdyž s tebou bych šla nejradši." Občas Jana totiž měla chvíle, kdy si Denisa uvědomovala, že ti "zrádci" měli pravdu. Po chvíli však tuto myšlenku rychle popudila, neboť Jana byla ihned zase v pohodě - milá a veselá, vtipná a usměvavá.

Pohádka o lodi

7. března 2010 v 20:26 | GM
Pohádka, jejíž vznik se datuje k obyčejné hodiny českého jazyka.

Byla nebyla jedna loď, co přeplula sedmery hory a sedmery řeky. Když tu jednoho večera zastavila v nějaké obyčejné zátoce, myslím že osmořeká se jmenovala, aby si kapitán mohl řádně promyslet, zda se pokusí přeplout osmou řeku. Potom by přece přepluli osmé hory a to už je něco. Posádka se nejdřív zdála dosti značně proti, ale s každou vypitou skleničkou alkoholu byla víc nakloněná myšlence osmou řeku přeplout. Kapitán byl pro hned od začátku, to byl chlap, co chtěl všechno nebo nic, úspěch nebo neúspěch. A protože nikdo osmou řeku nepřeplul, musel to udělat.
Druhé ráno přišel čas na přeplavání oné osmé řeky. Posádka značně vystříznivěla a proto byla opět proti, jenže to by jim kapitán, říkejme mu třeba kapitán Zub, nedal snídani. A tu posádka chtěla. Nedalo se nic dělat, loď vyplula z přístavu, kde byl dav celý smutný, že se nejspíš někdy nevrátí.
Bylo to již pět dní, co loď kapitána Zuba, plula přes osmou řeku. Byli zrovna v oblasti, kde je krásná příroda, proto tam byl vidět trampík za trampíkem. Jenže jednoho večera všichni trampíci byli fuč - oni se svými pokročilými lesními technikami předpovědi počasí vytušili, že bude zle a zůstali doma. Jenže kapitán Zub, kterému posádka předpověděla totéž řekl:" Toho nebude, abych se lekl nějakého dešťíčku". Ještě ten večer se strhla taková bouře, že se loď potopila. Všichni se utopili, protože trampíci přišli až druhý den, kdy bylo hezky. Posádka ze svého neštěstí a kapitán Zub ze svého neúspěchu byli tak mimo, že ani nedokázali opustit náš svět. Stali se z nich duši a dodnes tam straší kolemjdoucí trampíky.
Od té doby nikdo nepřeplouvá osmou řeku (a radši ani osmé hory) a do té oblasti chodí jen stateční trampíci, protože tam straší dodnes. Obyvatelům onoho přístavu došlo velmi rychle co se stalo a uspořádali na počest kapitána Zuba a jeho posádky hodinu ticha.

Ze mě jednou bude pohádkářka. Nejdřív medvídci, teď tohle :)

Válka zeleným medvídků s červenými

31. srpna 2009 v 11:31 | Great Mhery
Moje jediná inspirace- napadlo mě to poté,co jsem se v Jak se co dělá na streamu (v dílu o medvídcích) dozvěděla,že červení jsou nejoblíbenější.

Byl jeden pytlík s gumovými medvídky, kde byly medvídci všech barev- zelená,červená,oranžová a žlutá. Nejvíce bylo zelených a červených, o něco méně oranžových a žlutých. Jednoho dne,kdy pytlík vyjel v obrovské krabici z továrny, tak ho odvezli do prodejny. Shodou okolností to byl jedna prodejna velkého řetězce, ale jmenovat nemůžeme, neboť nechci dělat skrytou reklamu. Když se asi po měsíci dostal pytlík na věšák, tak si jeden zelený medvídek povídal s žlutým z pytlíku před nimi. Ten žlutý povídá:"Ahoj, váš pytlík je nový, co?". Zelený by rád kývnul hlavou, jenže gumoví medvídci to mají těžké, když jsou neohební a tak odpověděl:"Přesně tak. Jak dlouho tu vás pytlík trčí?" Žlutý se otočil na své spolupytlíkovce a řekl:"Je to málo červených, tak asi tak tři měsíce. No, červení medvídci holt jsou in a všichni je rádi a tady jsme hlavně žlutí, takže tu budeme ještě dlouho. Divil bych se, kdybys vypadl dřív. Všichni si vybírají jen červené."
Zeleného medvídka zamrazilo. Celou dobu si myslel, že všichni rádi zelené. Ale ne... Ten žlutý říkal že červené. A jsou mu čtyři měsíce, to je pěkně starý... Navíc měsíc v skladu a tři na prodejně, to bude hodně moudrý.

O hloupé blogerce

24. června 2009 v 17:56 | Osoba,která si tím chce proti sobě popudit celý svět :) - Great Mhery
Byla nebyla,vlastně spíš byla,protože kdyby nebyla,tak by nebyla ani tahle povídka. Říkám vám,že ta Týna fakt byla. Věk se rovnal dvanáctce, od pohledu byla tuctová,jako každá jiná. Tu na sebe plácla řasenku, tu zase lesk a jindy lak na nehty. Jak by se to řeklo,no přece "tuctovka". Tolik holek jako ona jsou tisíce a desetitisíce. Někdy měla naše Týna náladu lepší,druhý den horší, záleželo,jak se zrovna vyspala a jestli polštář měla rovně nebo nakřivo. Šla do školy, znáte to,byla samozřejmě otrávená a už myslela,jak se z toho šestihodinového tandemu zanlostí vyvlíknout. Vždyť nějaký exit být musí,ne?

Byl slunečný den a jak tomu bývá v hezkých románech,během hezkých,slunečných dní se něco stane. I tady tomu bude tak. Ten den zrovna se Týny zeptala Karin,jestli nemá blog. Zcela nezásadní otázka,pokud by nerozjela řádku akcí a reakcí. Týna musela odpovědět ne, proč by lhala, nemělo to smysl. Jenže Týně to vrtalo hlavou,jak jinak. Blog... Určitě je to zajímavé,myslela si. Duchem byla mimo,ani si nevšimla,že ve škole je už výuka u konce a ona může jít domu. Na obědě stejně moc dlouho nepobyla,kdo ty hnusy má jíst?!

Doma pak rychle naklikala www.blog.cz a založila blog. Nejdřív váhala o přezdívce,musí to být něco "cool",ale zároveň nechtěla být... "Jo,už to mám,"řekla si. Do kolonky adresa zadala svojí novou přezdívku,kde nechybělo q,w. Heslo a podobně vyřídila rychle a vrhla se do zbytku administrativy. Zvolila první šablonu,co jí padla pod ruku,neboť tak nějak plánovala,že radši stvoří vlastní. Kdo tam bude,netřeba komentovat. Že váháte,přeci Zac Efron,Vanessa Hudgens, Ashley Tisdale, Miley Cyrus, Jonas Brothers a Lady Gaga. Tak je to IN,ale musí to nějak propojit,že...

Jana,nemehlo

7. dubna 2009 v 21:19 | Great Mhery
Jmenuji se Jana. Je mi dvanáct,ostatně jako většině holek široko daleko. U nás na vsi se totiž rodí většinou jenom holky a většině je stejně jako mě-dvanáct let. Jenže já se s nimi nebavím,protože ony se nebaví se mnou. Proč? Všechno to začlo nedávno.

Šla jsem ze školy,my nemáme školu v naší vsi,ale chodím do města,které je poblíž. Mám to asi dva kilometry,takže to ujdu. Vracela jsem se s holkama,to jsme se ještě spolu bavily,jenže najednou na mě jedna vyštěkla:"Jani,hele,jaks napsala ten test?" Musím dodat,že jsem při tom testu trochu podváděla-podvrh,ale řekněte mi jméno toho,kdo nikdy nepodváděl. Všechno jsem Karin řekla,ale ne tak,aby to vyznívalo hrdě. Řekla jsem to takzvaně se soucitem,protože jsem věděla,že Karin sedí v první lavici před katedrou a nemohla podvádět. V tu chvíli,co dořeknu svůj příběh a zakončím větou:"Tak to bylo.Škoda,ale pomoct jsem vám fakt nemohla...",se po mně podívají ostatní holky,tedy Emily,Market,Leni,Renča a Cilka. Karin nedutá a kouká se na sloup. Vím,co si myslí,ale lepší je být ticho. A tak v tichosti dojdeme až domů.

Odpoledne je vše rodičům divné,protože odpoledne obvykle trávím s kamarádkami v přírodě,ne doma. "Co se stalo,že tvrdneš doma jako tvrdý y?" zeptá se mě do očí máma. Nevím,jestli říct pravdu a dozvědět se,že se jedná o žabomyší válku,nebo se vylhat. Pokusila jsem se o to,co dělají vždycky herečky v filmech-aspoň si to myslím,prostě jsem pohodila bujnou kšticí,mávla rukou a řekla:"Však ony se za mnou vrátí,až zjistí mou cenu" To,jak jsem se mýlila svým hereckým výkonem jsem zjistila až večer. Celá vesnice se sejde v hospodě,vede ji Emilina rodina, všichni si povídají. Tehdy jsem potřebovala udělat pár úkolů a přišla jsem později. Z dálky jsem slyšela věty:"No a takhle máchla rukou a řekla,že až si uvědoměj její cenu,tak se vrátěj". Všichni si ze mně dělali legraci!

Krutá maličkost

7. dubna 2009 v 19:34 | Fazolka
Andrea byla vždycky o hlavu menší než její normální spolužačky, ne-li o víc. Nic si z toho nedělala dokud chodila na základku. Tam ji brali takovou jaká je a ještě jí obdivovali, že je tak chytrá.
A to se jí vlastně tak trocu vymstilo. Rozhodla se, že se přihlásí na gymnázium.
Ani se moc npřipravovala a ve zkouškách byla přijata, jakožto 4., což bylo při faktu, že gymnaium bralo 50 lidí opravdu skvělé. Andrea byla nadšená, že pozná lidi a těšila se, jak utvoří skvělou partu teenagerů, jenomže tak se nestalo.
Ona jediná tak nějak nezapadla a to kvůli své výšce. Všichni se jí posmívali a když jednou nechtěla při testu naúpovídat třídnímu frajírkovi, který se nikdy neučil, došlo to až k fyzické šikaně.
Onen frajírek nebyl příliš silný, jen tak vypadal, a proto si svou ,,sílu" dokazoval na mladších nebo na menších.
Andrea byla zoufalá, když tu internetu narazila na sebevražednou kominitu.
Našla si ,,kámošku", která vystupovala pod přezdívkou Miss killer me a podporovala ji v tom, aby se začala řezat. Andrea byla tak zoufalá, že tohle viděla jako jediné východisko.
Jednou si zase povídůa s miss killer me a když se potom šlam řezat, vzpomínala na její slova:,,Brzo to udělám. Nesnáším život! Nesnáším ho!". Řízla přímo na místo, kde byly žíly.
Pro Andreau to bylo vysvobození!

Pomalu,ale jistě

19. března 2009 v 10:23 | Great Mhery
Hlavní hrdinkou této story je třináctiletá Dita. Chodí do šesté třídy,protože propadala díky svým dysfunkcím.
 
 

Reklama