Něco k počtení-Pravidla blogu

2. kapitola - K čemu to je učit se?

16. ledna 2010 v 12:14 | GM |  Deník hvězdy
Dneska to začlo. Když jsem se ptala Žanety, co bylo za úkol z fyziky, tak řekla ,že nic. To by nevadilo, kdyby si učitelka úkoly nevybrala. Samozřejmě, já ho neměla a tak jsem dostala něco jako mínus. Nevadilo by, kdyby jsme za tu hodinu nenabrala druhé. Proč? Prý ruším... Jsem toho názoru, že lidé, jako já, tedy oblíbení, společenští, by neměli tvrdnout v hodinách učením se nesmyslů a radši by měli dělat třeba moderátory či tak něco. Plýtvání časem... Kéž by ta ubohost jménem škola skončila.
Těšila jsem se na odpoledne. Měla jsem mít hodinu klavíru. Samozřejmě, že já na klavír ani nijak nechci hrát, jenže mamka je toho názoru, že opravdový umělec má na něco umět hrát a klávesy nepovažuje za nejvhodnější. Pokud chci být umělec, musím se na něco naučit. Jenže rozhodla jsem se nejít tam, protože byla akce "chceš být modelkou?" v blízkém městečku, kam bych stejnak jela na klavír. Po škole se stavím u Žanety , upravíme se, aby nás aspoň vybrali a pojedeme tam.

Bylo to strašné. Myslela jsem, že s Žanetou vylítneme hned jak jsme předstoupily před porotu. Zeptali se nás, proč chceme být slavné. Já jsem měla nachystanou takovou dobrou větu :"Chci mít dostatek peněz, abych pomohla všem těm zvířátkům v útulcích a dětem, co hladoví", ale omylem jsem vyprskla, že sláva je přece fajn. Ale předsedkyně poroty se na mě tak podívala a řekla, že když už nic jiného, tak jsem aspoň upřímná a nekecám ty nesmysly. Co tím myslela?
Doma jsem to musela říct. Máma jen kývla hlavou, že moje učitelka stejně volala, že tam nejsem. Že prý nikdo nevolal, že jsem nemocná. Rychle jsem chtěla něco vymyslet, ale máma se zeptala:"Tys byla tam na těch modelkách, co?" Oba rodiče mě prokoukli. Kdybych byla chytřejší, nějak to zamaskuju. Jenže pak by bylo divné, kdyby přišel dopis, že mě vybrali na přehlídku, ne?

Tak to mám. VYBRALI MĚ! Přesně tak. Žanetu taky. Nemůžu uvěřit. Prý musíme začínat jakožto ilustrativní obrázky v časopisech pro náctileté, protože není jistota, zdali si nás publikum oblíbí. Ovšem pokud uspějeme, možná se dostaneme do rubriky s módou. A později by nás mohli dát třebas do reklam nebo časopisů, které mají větší hodnotu než nějaké ubohé žvásti pro náctileté. Nesmírně se těším. Vlastně nevím, jestli mám jít na střední. Znáte to - naskytne se dokonalá příležitost a škola by mě mohla jen brzdit...
Rodiče byli rádi, když zjistili, že mě vybrali a tudíž bych mohla něco dělat, s tím, že mě to baví. Ale na návrh vykašlat se na školu už se netvářili nadšeně. Prý nevím, jestli uspěju. A pokud ano, nevím, zdali se uživím na trvalo. Kdo říká, že budu jen modelka? Herečkou můžu být až do smrti... Žanetu napadlo totéž, ovšem ona chce být ta navrhářka, takže by si měla nějakou tou střední projít. Domnívám se, že by bylo lepší, kdyby se na školu vykašlala a až bude slavná, našla někoho, kdo by jí to naučil. Navrhovat oblečení nemůže být nic těžkého, ne?

Už je to pár dní. Spolužačkám jsme se chlubily, jak jsme jen uměly. Některým div nepraskla hlava závistí. Jenže brzy se mají odevzdávat přihlášky na střední školy a já nevím. Nejradši bych zalezla hodně daleko. Navíc mi přišel dopis, že prý nějaký časopis pro mladé holky. Nejradši bych řekla ne. Přece se nebudu fotit, aby se na mě dívaly osmi a devíti leté holky... V hadrech á la Barbína. Navíc to NENÍ titulní stránka. Ale musím někde začínat. Beru to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama