Něco k počtení-Pravidla blogu

Nebezpečný les,1.díl

20. března 2009 v 11:19 | Great Mhery |  Nebezpečný les


Bylo chladné odpoledne 14.ledna. Auto zastavilo před polorozpadlým domem,asi 20 km to bylo k nejblížší obci, respektive městu. Z auta,které zastavilo těsně před starými,prohnilými shody vystoupilo 5 lidí-dva dospělí a tři děti. "Tak to je skvělý dům,přímo pro naše potřeby."řekl mužský hlas pana Blakieho. Paní Blakieová radši nic neříkala. Věděla,že ačkoli dům bude levný,dát ho do stavu,aby vůbec byl obyvatelný bude stát statisíce. Nechtěla svému muži upřít radost z toho,že si dům bude moct hýčkat.






"To je perfektní místo i pro vás,děti,"začal pan Blakie, "támhle by mohl stát altán a vy si můžete hrát v lesích." Paní Blakieová se otřásla:"V lesích? Spadl jsi na hlavu? V realitce říkali,že ty lesy jsou pěkně nebezpečný, že minulý majitelé se odstěhovali,protože jim tu zmizelo dítě." Nikdo neměl co říct. Jedním z mnoha důvodů,proč tento dům se prodával hluboko pod cenou byl také fakt,že les,který byl od domu napravo byl několik set let starý a podivný. Ztráceli se tam lidé,děti,věci a auta. Nikdo už je nikdy neviděl.


Na levo od domu byla louka. Tráva měla místy i dva metry,což si málokdo dokázal vysvětlit,ale v podivnosti a zvláštnosti se louka nemohla lesu rovnat.
Manželé Blakieovi měli tři děti-12 leté dvojčata Jane a Tima a 8 letou Kimie. Co se týče povahy, Jane je typická poflakovačka. Hodně lidí se obávalo,aby nesklouzla k nějakým pochybným věcem,ale ona se takříkajíc udržovala nad hladinou. Tim má rád dobrodružství,ale jak sám ví,moc jich není. Tak si je raději prožije na počítači. Poslední popisovaným bude Kimie. Kimie je hrozně neštastná,že je mladší než její sourozenci a tak se snaží být lepší,což vede k tomu,že na své sourozence donáší.


"No tak rodino...Nekoukejte se na všechno tak pesimisticky a pojďte se podívat dovnitř," začal pan Blakie s úsměvem, " vždyť to tam bude třeba mnohem hezčí,sympatičkejší a možná,že ten dům vypadá mizerně jen na venek-člověk nikdy neví...". Usmál se a vstoupil na schůdky. "Řach!",ozvalo se. Pan Blakie se propadl schody. Všichni,až na Jane se vypravili na pomoc. "Zdá se,že to tu bude trošku těžší rodino," odvětil jim tatínek v nesnázích, "ale věřte,že si to časem zamilujeme.". Jen co vylezl,vypravili se do domu. Žádný zázrak se nekonal. Celá kuchyň byla ve stylu 60. let minulého století,někde bylo shnilé jídlo. Jasně z toho vyznívalo,že všichni odcházeli hodně narychlo. "Hele,tady je fotka nějaký holky."řekl Tim. Paní Blakieová se na fotku podívala a tiše řekla :"To je dcera posledních majitelů,Trish. Ztratila se v tom lese před rokem. Celý les byl prozkoumán,třeba i policií se psy,ale nikdo nic nenašel. Nechci,aby jste tam chodili. Je to tam nebezpečný a nechci tu bydlet. Ale nemůžeme si dovolit lepší dům."


Jane začínala být čím dál tím smutnější. Ztratila všechny kamarádky a ani jim nemohla říct,kde bydlí. Tadyta chatrč za to nestojí. A nikdy stát nebude. Její kamarádky pocházely z vesměs bohatších rodin-stejně jako dříve Jane. Pan Blakie byl původně velmi významný manager jedné banky,ale chtěl trochu na vzduch a změnil práci.
"Tak mládeži...Jdeme to tu trochu poklidit,ne?"okřikl pan Blakie všechny. Ozvalo se jen nesouhlasné zabručení Tima a Jane vzplála:" Tati? Tak my tu chajdu kupujem? No tak to je gól!". Nikdo nechtěl,ale museli jít uklízet. "Tak jo,Tim a Kimie si vezmou na starost půdu,já a Jane uklidíme patro a ty třeba přízemí,"oznámila paní Blakie. Jediný, kdo měl co proti,byla Kimie. "Mami,proč vždycky jsem s ním,vždyť víš, vždycky se fláká,"hartusila, "navíc,nemám kde spát. Ne,chci domů"


Tim se tou dobou hrabal na půdě. Zdálo se mu,že tato půda skrývá víc než dost. Především proto,že našel truhlu,v níž bylo 6 tlustých,starých knih. Nemohl si nic přečíst,ale měl pocit,že ho ovál zvláštní vánek a jako by ho pobízel:"Nech ty knihy tady,Time...Jsou ti tak zbytečné, nevíš co s nimi...Nech je tu,počkej,až paní si pro ně přijde..."
Tim nevěděl,kdo ona paní je. Ale také věděl,že všichni,kdo tu kdy bydleli,zdrhli beze stopy. Nechtěli mít v paměti místo,kde zmizel někdo z rodiny. Věděl,že je možné,že se někdo i od nich ztratí. Ale chtěl ty knihy nechat. Vzal je aby je donesl dolů,položil je na stůl a zaslechl hlas Kimie:"Time,ty věci máme vyhazovat,ne dělat další skládku!" Věděl,že Kimie je naprosto hrozná,co se týče dodržování pravidel,ale bylo mu jasné,že obelhat jí je těžší. "Jsou to zeměpisné knihy...Když jsem se koukal na plakát od školy,tak tam bylo,že kladou důraz na zemák...Tak abych se mohl učit," odvětil.
"To se ale dá najít na internetu. Ty knihy jsou zcela jistě plné prachu a dalších naprosto nevyhovujících věcí."
"Kimie,všichni víme,že nemáš mě ráda,ale potěší tě,když ti řeknu,že mě ty knihy prostě zaujaly?
"To je jedno,dej mi to,já to vyhodím."
Oba se začli prát. Ačkoli Kimie byla slabší,své dva sourozence naplno nesnesla a měla pocit,že pokud se jim nebude do smrti mstít,tak neví.





"No tak,Kimie,Time...Co to děláte?"zeptal se pan Blakie. Zatímco Tim si byl vědom své chyby,svého prohřešku,Kimie si narovnala sukni,dala ruce za záda a začla mluvit. "Ale to nic tati. Snažila jsem se dodržovat vaše přesné příkazy,ale tady můj bratr přinesl šest starých odporných knih a chtěl je nechat. Rozhodla jsem se,že tomu musím zabránit."
Pan Blakie se podíval na Tima a řekl: "No tak Time. Víš,že pokud budeš chtít,tak ti tu knihu koupíme v knihkupectví." Tim vzal knihy a utekl. Z pana Blakieho upadla kapka potu: "Tak se ten kluk těch knih snad zbavil." Kimie se usmívala od strany k straně,jak bývalo jejím zvykem,když se jí podařilo dvojčata ztrapnit.




Tim však vběhl do Janina pokoje a řekl:"Jane,tak tos nečekala...Tohle není chatrč! Tohle sou nějaký vzácný knížky,takže ta nána chtěla bych je vyhodil..Skrej je prosimtě." Jane se ani nepodivila,moc dobře věděla, že Kimie dělá vše proto,aby byly neštastní. Jinak si nedokázala vysvětlit rozbitý epilátor,ztracenou kosmetiku za tisíc korun a ztracené sešity. Knihy rychle skryla pod postel. Byla si jistá,že bude muset pokoj sdílet s Kimie,ale už pouhá touha něco dokázat ji přinutila knihy skrýt.Byla si jistá,že ta kniha něco znamená,ale nevěděla přesně co.





Bylo 18.hodin. Celá rodina si večeřela. "Tati,Tim pořád nevyhodil ty knihy," začla Kimie. Byla si jistá,že je vyhodil,ale chtěla se ujistit. Tim a Jane se na Kimie podívali probodávajícím pohledem. Tim si vzpomněl,jak mu Kimie ukradla hodně důležitý sešit,zrovna když skládal zkoušku aby mohl přejít na jinou školu. Kimie ho pak spálila. Tim na jinou školu přejít a ještě ke všemu ho všichni začli považovat za nepořádníka. "Kimie,nemyslíš,že by si s tím mohla přestat?" zeptali se oba rodiče. "Už dost si toho provedla a my ti důvěřovali,"začal pan Blakie,"jenže teď už víme jak to je. Jsi prostě obyčejná žárlivá holka." Kimie třískla talířem a odešla. "Já nejsem vůbec žárlivá,ani rozmazlená,"křičela na rodiče ze schodů,"spíš naopak! Není náhodou rozmazlený Tim s Jane?" Všichni byli z Kimie mimo,nikdo si nepřidal ani nepromluvil.





S dalším dílem počítejte třebas příště... Postavy a děj jako obvykle smyšlené,autorku je Great Mhery.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni jako znak podání ruky...

Klik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama