Něco k počtení-Pravidla blogu

Hořké zklamání

16. května 2010 v 13:59 | Ona... Ta co tu vždy píše. GM |  Nezařaditelné
Povídka, inspirovaná ničím a zároveň životem samotným. Mimochodem, ten nový design jsem nedělala já - přísahám, dělala ho Kuželka. Soukromě považuji za lepší ten minulý, tudíž mám jistou potřebu udělat/sehnat nový...
"Deny, půjdeš na ten koncert?" četla Denisa z papírku, který jí poslala její nejlepší kamarádka Jana. Kdyby mohla, tak slovo nejlepší patnáctkrát podtrhne - plno lidí jí zklamalo, zvlášť když o Janě říkalo, že je blbá, ale ona se nedala (což by taky podtrhla) stáhnout a Janě věřila. Ta jí podporovala. Proto na papírek rychle načmárala "Hm... Uvidím, ale vypadá to, že jo". Sama se dost divila, že to nepřečte. Ale v duchu jí to bylo předem jasné - chce tam, jen neví, zda to všechno klapne. Ale proč by nemělo? Půjde jen s Janou, naprosto bezpečně... Jenže nemohla si být jista tím, že nepojedou za babičkou nebo třeba za nějakým jiným příbuzným. Ale věřila si, protože přece je nějak překecá. Jenže trošku jí zarazilo, co jí Jana napsala:"Tak to se rychle rozhodni, protože věčně čekat nejde. Chápej, že já tam chci bez ohledu na to, s kým. Ikdyž s tebou bych šla nejradši." Občas Jana totiž měla chvíle, kdy si Denisa uvědomovala, že ti "zrádci" měli pravdu. Po chvíli však tuto myšlenku rychle popudila, neboť Jana byla ihned zase v pohodě - milá a veselá, vtipná a usměvavá.
 

Povídka na téma zdraví

8. dubna 2010 v 19:49 | Nepolapitelné myšlenky GM |  Podle nějaké předlohy
Povídka inpirovaná aktuálním tématem na blogu. Inu, neříkám, že je to nějak moc kvalitní čtivo, krátká inspirace nemusí být vrcholem...
Byli tři ženy, říkejme jim třeba Jana, Kristýna a Eliška. Byly dobré kamarádky, až je jednou zmohla rozepře. Ohledně životního stylu. Jana, povalečka tělem i duší a příznivkyně McDonalda tvrdila, že je to nesmysl. Buď někdo zdravý je, nebo není. Kristýna neměla vyhraněný názor, jistě, tu a tam si zacvičila a snědla salát, ale na pečlivé dodržování jí neužilo. Eliška pilně četla časopisy, které zmiňovaly zdravý životní styl jako hlavní prioritu každé ženy, ostatně Eliška milovala módu. A moderní zdravý životní styl.

Pohádka o lodi

7. března 2010 v 20:26 | GM |  Nezařaditelné
Pohádka, jejíž vznik se datuje k obyčejné hodiny českého jazyka.

Byla nebyla jedna loď, co přeplula sedmery hory a sedmery řeky. Když tu jednoho večera zastavila v nějaké obyčejné zátoce, myslím že osmořeká se jmenovala, aby si kapitán mohl řádně promyslet, zda se pokusí přeplout osmou řeku. Potom by přece přepluli osmé hory a to už je něco. Posádka se nejdřív zdála dosti značně proti, ale s každou vypitou skleničkou alkoholu byla víc nakloněná myšlence osmou řeku přeplout. Kapitán byl pro hned od začátku, to byl chlap, co chtěl všechno nebo nic, úspěch nebo neúspěch. A protože nikdo osmou řeku nepřeplul, musel to udělat.
Druhé ráno přišel čas na přeplavání oné osmé řeky. Posádka značně vystříznivěla a proto byla opět proti, jenže to by jim kapitán, říkejme mu třeba kapitán Zub, nedal snídani. A tu posádka chtěla. Nedalo se nic dělat, loď vyplula z přístavu, kde byl dav celý smutný, že se nejspíš někdy nevrátí.
Bylo to již pět dní, co loď kapitána Zuba, plula přes osmou řeku. Byli zrovna v oblasti, kde je krásná příroda, proto tam byl vidět trampík za trampíkem. Jenže jednoho večera všichni trampíci byli fuč - oni se svými pokročilými lesními technikami předpovědi počasí vytušili, že bude zle a zůstali doma. Jenže kapitán Zub, kterému posádka předpověděla totéž řekl:" Toho nebude, abych se lekl nějakého dešťíčku". Ještě ten večer se strhla taková bouře, že se loď potopila. Všichni se utopili, protože trampíci přišli až druhý den, kdy bylo hezky. Posádka ze svého neštěstí a kapitán Zub ze svého neúspěchu byli tak mimo, že ani nedokázali opustit náš svět. Stali se z nich duši a dodnes tam straší kolemjdoucí trampíky.
Od té doby nikdo nepřeplouvá osmou řeku (a radši ani osmé hory) a do té oblasti chodí jen stateční trampíci, protože tam straší dodnes. Obyvatelům onoho přístavu došlo velmi rychle co se stalo a uspořádali na počest kapitána Zuba a jeho posádky hodinu ticha.

Ze mě jednou bude pohádkářka. Nejdřív medvídci, teď tohle :)
 


2. kapitola - K čemu to je učit se?

16. ledna 2010 v 12:14 | GM |  Deník hvězdy
Dneska to začlo. Když jsem se ptala Žanety, co bylo za úkol z fyziky, tak řekla ,že nic. To by nevadilo, kdyby si učitelka úkoly nevybrala. Samozřejmě, já ho neměla a tak jsem dostala něco jako mínus. Nevadilo by, kdyby jsme za tu hodinu nenabrala druhé. Proč? Prý ruším... Jsem toho názoru, že lidé, jako já, tedy oblíbení, společenští, by neměli tvrdnout v hodinách učením se nesmyslů a radši by měli dělat třeba moderátory či tak něco. Plýtvání časem... Kéž by ta ubohost jménem škola skončila.
Těšila jsem se na odpoledne. Měla jsem mít hodinu klavíru. Samozřejmě, že já na klavír ani nijak nechci hrát, jenže mamka je toho názoru, že opravdový umělec má na něco umět hrát a klávesy nepovažuje za nejvhodnější. Pokud chci být umělec, musím se na něco naučit. Jenže rozhodla jsem se nejít tam, protože byla akce "chceš být modelkou?" v blízkém městečku, kam bych stejnak jela na klavír. Po škole se stavím u Žanety , upravíme se, aby nás aspoň vybrali a pojedeme tam.

Ghe...?

16. ledna 2010 v 10:10 | Um... Jmenuju se moc dlouze, ale ve zkratce GM |  Jen tak mimochodem
Všechno je těžší a těžší. Věřte mi. Nikdo z nás nečekal, že nám letošek dá tak zabrat. Slibuju, že se pokusím něco napsat, protože mám nápad a mohla bych i něco napsat, jenže víkend je pro mě téměř jediná oáza klidu týdně a já si chci zahrát TS3, které hraji jen o víkendu (téměř, vlastně pokud mi něco nezmizí z plánu práce na týden). Navíc musím něco dodělat. Takže to neberte jako slib, ale dejme tomu jako jistou... naději, že něco napíšu. Jo, naděje. To sedí nejlíp. Nevěřím, že by si ostatní autoři rozpoměli na tento blog, ale budiž.

1.kapitola - úvod do deníku

30. září 2009 v 17:24 | Nemocná GM |  Deník hvězdy
Poznámka:Je to takové hloupoučké. Ale já vám pěkně povím proč. Protože když už člověk neví coby, může psát tuhle blbost o ničem. A přesně tak je tomu i u mně :). Baví mě psát povídku o holce, kterou kdybych znala v realitě, řeknu že je blbá...

Jmenuju se Jana. Ale od mala si nechávám říkat Ametysthe. Jednak jméno Jana mi přijde tuctové a za druhé, když mi byly čtyři, někdo mi řekl, že ty krásné fialové kamínky jsou ametysty. Čas to předělal na Ametysthe. Je mi patnáct a myslím, že celkem dobře zpívám. Mám ráda Miley Cyrus a podobně dobrá je i Ashley Tisdale. Ale nejlepší je Twilight. O tom není pochyb.

Mým snem je odmala být celebrita. Ne česká, neboť český showbussines je moc nuda a celosvětové slavná nebudu. Nejradši bych už teď jela do USA a začla konat pokroky. Jenže rodiče tvrdí, že nejdřív škola a pak kariéra. Prvním zádrhelem jsou tedy rodiče. Trvají na tom, abych chodila i na střední. Druhým je bezpochyb místo kde bydlíme. Vesnice! V městě bych už aspoň mohla zpívat na soutěžích nebo tak, ale tady? Nikde nic.

Píšu třeba o...

30. září 2009 v 12:24 | Great Mhery |  Great Mhery
Nemám nijak výraznou myšlenku a nejspíš se rozepíšu "jenom" v nějakém tom knižnějším seriálu. Fór je v tom, že oba jsou dosti hloupé, ale no budiž.

Jsem nemocná a to je důvod mého náhlého pisatelského rozjetí. Není co moc psát a mluvit nemůžu, neboť moje hlasivky jsou na tom bídně :)

Válka zeleným medvídků s červenými

31. srpna 2009 v 11:31 | Great Mhery |  Nezařaditelné
Moje jediná inspirace- napadlo mě to poté,co jsem se v Jak se co dělá na streamu (v dílu o medvídcích) dozvěděla,že červení jsou nejoblíbenější.

Byl jeden pytlík s gumovými medvídky, kde byly medvídci všech barev- zelená,červená,oranžová a žlutá. Nejvíce bylo zelených a červených, o něco méně oranžových a žlutých. Jednoho dne,kdy pytlík vyjel v obrovské krabici z továrny, tak ho odvezli do prodejny. Shodou okolností to byl jedna prodejna velkého řetězce, ale jmenovat nemůžeme, neboť nechci dělat skrytou reklamu. Když se asi po měsíci dostal pytlík na věšák, tak si jeden zelený medvídek povídal s žlutým z pytlíku před nimi. Ten žlutý povídá:"Ahoj, váš pytlík je nový, co?". Zelený by rád kývnul hlavou, jenže gumoví medvídci to mají těžké, když jsou neohební a tak odpověděl:"Přesně tak. Jak dlouho tu vás pytlík trčí?" Žlutý se otočil na své spolupytlíkovce a řekl:"Je to málo červených, tak asi tak tři měsíce. No, červení medvídci holt jsou in a všichni je rádi a tady jsme hlavně žlutí, takže tu budeme ještě dlouho. Divil bych se, kdybys vypadl dřív. Všichni si vybírají jen červené."
Zeleného medvídka zamrazilo. Celou dobu si myslel, že všichni rádi zelené. Ale ne... Ten žlutý říkal že červené. A jsou mu čtyři měsíce, to je pěkně starý... Navíc měsíc v skladu a tři na prodejně, to bude hodně moudrý.

Články v nedohlednu

30. srpna 2009 v 20:57 | GM |  Co se děje
Škola se blíží a Terezka,Anička a Lindička, Baruška jsou svými zcela úžasnými starostmi zaujaty, že na tento blog kašlou. A do školy se jim nechce.

No dobrá. Pořád nemám nápad. Pro případ nouze, jinými slovy - je to pořád ta povídka o válce gumových medvídků :)

Povídka?!

12. července 2009 v 17:50 | Great Mhery |  Great Mhery
Asi by se šiklo,kdybych něco napsala,neboť neočekávám,že by napsal něco někdo jiný. Jenže mě nic nenapadá kromě takového jednoho trapňoučkého seriálu,který chci začít psát.

Sleduju videa na Streamu a podle různých videí hledám inspiraci. Zní to jako blbost,ale když hledáte námět,něco co by se mohlo v povídce nějak promítnout,přijmete jakoukoliv zajímavůstku. Pročetla jsem i pár bezduchých TS2 komixů, mrkla na kratší pohádky a napadá mě jen pár okrajových nápadů,které se hodí jako kapitolka do seriálu či odstavec v povídce...Ale celá povídka? To ne.

Může vás napadnout,proč ty nápady nespojím. Jistě,to mě už taky napadlo,ale co by vzniklo? Totální blbost bez smyslu.

Takže čekejte,až mě přepadne nápad a do té doby užívejte prázdnin :)

Kam dál